Dílo Trumana Capoteho je českému čtenáři dobře známé, ostatně je mu soustavně předkládáno už od poloviny šedesátých let. Jako první u nás v roce 1965 vyšla Luční harfa. O tři roky později následovala kniha Chladnokrevně, a to jen dva roky poté, co se poprvé objevila v amerických knihkupectvích a strhla na sebe tolik pozornosti jako snad žádná jiná Capoteho kniha. Tedy možná… ale o tom později.
Hned v roce 1969 vydal Československý spisovatel Snídani u Tiffanyho, která od té doby vychází v pravidelných periodách u různých nakladatelů. Následovaly povídkové knihy, literární debut Jiné hlasy, jiné pokoje, dále kniha rozhovorů, dokonce Letní plavba, Capoteho údajně zničené, poté nalezené a posmrtně vydané dílo; jeho chronologicky první román, o němž měl autor dost pochybností na to, aby jej nikdy nevydal. A přece vyšlo – „v péči“ nakladatelství Random House, které se spolu s Truman Capote Literary Trust stará o práva na jeho literární dílo.
Vzhledem k dlouhé tradici překladů je přinejmenším s podivem, že je nám dodnes zapovězené dílo, které bylo pro Capoteho jako člověka i spisovatele naprosto klíčové a které se stalo mezníkem v jeho životě i tvorbě: nedokončený román vydaný pod názvem Answered Prayers (česky nejlépe jako Vyslyšené modlitby).
Podle editora i spisovatelových přátel začal Capote o tomto románu mluvit již v roce 1958, ve svých čtyřiatřiceti letech, a už tehdy o něm uvažoval jako o svém magnum opus. Říkával, že je uložené v jeho hlavě a v denících (které se nikdy nenašly!) a je ho třeba jen sepsat. Mělo se jednat o klíčový román, v němž chtěl odhalit to nejtemnější ze světa newyorské smetánky, do jejíhož středu pronikl záhy po svém debutu, v pouhých čtyřiadvaceti letech. K samotnému psaní se ovšem nemohl dostat, neboť ho dalších šest let pohlcovala práce na Chladnokrevně.
Dva týdny předtím, než výčet vražedných událostí v Holcombu strhl čtenáře i kritiky, podepsal Capote s nakladatelským kolosem Random House smlouvu na dlouho odkládaný román. Rukopis měl být odevzdán o dva roky později, k 1. 1. 1968. Jenže Capoteho jako by od psaní něco zrazovalo. Snad tušil, že si zvolil téma natolik zapovězené, že mu ruka odmítala sloužit. Vydání oddaloval dalších sedm let a pak, zčistajasna, publikoval jednu z kapitol v červnovém vydání časopisu Esquire v roce 1975. Mojave měla být druhou kapitolou ze sedmi zamýšlených, jelikož však prošla bez povšimnutí, rozhodl se ji Capote nakonec nezařadit (vyšla v pozdním povídkovém souboru Hudba pro chameleony). Už v listopadovém čísle téhož časopisu se objevila další z kapitol, tentokrát závěrečná: La Côte Basque, 1965.
Hlavní postavou (kapitoly i celého románu) je P. B. Jones, gigolo se spisovatelskými ambicemi, odporný, bezpáteřní oportunista, který se vetře do vysokých kruhů blyštivého Manhattanu a kterému jsou v proslulé restauraci La Côte Basque ústy jedné z dam odhalována ta nejskandálnější tajemství. Jones je nepochybně alter-egem Trumana Capoteho a mužskou variantou oněch dívek z jihu, které v jeho díle přicházejí do velkého jablka proto, aby vytvořily svůj nový obraz a stanuly po boku těch, kdo něco znamenají.
Sám Capote byl velkým oblíbencem vysoce postavených dam (přezdíval je labutěmi, angl. swans), mezi jeho blízké přítelkyně patřily ženy mocných mužů a velkých jmen: Babe Paleyová, Slim Keithová, Happy Rockefellerová, Lee Radziwillová a její sestra Jackie, později Kennedyová Onassisová nebo Gloria Vanderbiltová. Dnes už se o mnohých z nich nemluví, ale ve své době nebylo pochyb o tom, kdo je kdo, a tak se La Côte Basque, 1965 proměnilo v noční můru všech výše jmenovaných a mnoha dalších. A Capote? Tomu už nikdo nezvedl telefon, dveře se zabouchly, protože taková zrada se neodpouští.
Capoteho ostrakizace zaskočila – a přesto (nebo právě proto) v květnu 1976 publikoval další kapitolu, tentokrát první, pod názvem Unspoiled Monsters, a v prosinci téhož roku ještě Kate McCloud. Vršení sexuálních dobrodružství, morálních pochybení, obnažování těch nejbohatších, nejrespektovanějších, nejznámějších… Answered Prayers, tedy ty tři kapitoly, které se dochovaly a byly pod tímto titulem vydány poprvé v roce 1986 (tedy dva roky po Capoteho smrti, a to nejprve v Anglii, až o rok později v Americe), jsou jedním odporným klepem, nánosem špíny, která se zametá pod koberec, pokud na to máte peníze a postavení… pokračování najdete v tištěném magazínu.
Článek Heleny Černohorské z nakladatelství Bylo nebylo vyšel ve 33. čísle magazínu Lógr s tématem AUTOR ŽIJE. Objednat si jej můžete v našem e-shopu.