Nedávno se na českém trhu pod názvem Vetřelci Omnibus objevilo první souborné vydání komiksů o vetřelcích, které navazovaly na druhý díl známé filmové série (pokud mě ovšem paměť neklame, část kdysi vycházela na pokračování i v oblíbeném ABC mladých techniků a přírodovědců).
Žánrově se jedná o klasický sci-fi horor, jakých v osmdesátých letech vycházelo dost a dost. Přesto scénárista Mark Verheiden dokázal vyhmátnout, co bylo na filmech nejděsivější a přenést to působivě do komiksové podoby. Nástrojem strachu je především žena.
Jistě, v komiksu Vetřelci nalézáme i mnohé jiné děsivé postupy. Máme tu mučení, klaustrofobii, brutální násilí i vládní spiknutí. To, co odlišuje Vetřelce od jiných hororů, je ale právě silný akcent na feminní princip vetřelce a na silnou hrdinku, která si dokáže ve všem poradit bez mužů. Vzhledem k tomu, že fanoušci sci-fi, hororu a komiksu bývají většinou muži, dá se očekávat nejedna neklidná noc.
Jak silné je spojení ženy a vetřelce můžeme vidět na jednom z panelů. Nakažený pilot sní o úniku z karantény a jeho milovaná žena splyne s postavou ohyzdného vetřelce. V jiné představě zase monstrum z vesmíru splývá se svou vlastní matkou. Ano, ženy jsou zde obludy, cizí objekty a film i komiks o vetřelcích na nás působí hrůzou z neznámého, která je zároveň i nesmírně blízká, přitažlivá a důvěrná.
Některé ženské stránky jsou nepřenositelné již z principu. Jedna z postav posedlých vetřelcem si tak najme těhotnou prostitutku a snaží se zjistit, jaké je to přechovávat uvnitř cizího tvora (vetřelce!!!). Samozřejmě, feminitu nelze pochopit a nešťastný pomatenec končí jako další oběť monstra z vesmíru. Takový je trest za porušení hranice mezi mužem a ženou.
Hlavní hrdinka komiksu Billie (Ripleyová se dějem pouze mihne coby veliká spasitelka) v průběhu komiksu předvádí vývoj od chovanky psychiatrického ústavu až po zcela samostatnou ženu, která nepotřebuje muže už vůbec k ničemu. Nejdřív je překoná v jejich tradičních disciplínách, jako jsou boj, střelba a taktika. To nejhorší ale teprve přijde.
Vetřelci se jak známo rozmnožují čistě ženskou linii. Zatímco včelí královna potřebuje trubce alespoň k jednorázovému použití, královna vetřelců snáší vajíčka již po časném dosažení dospělosti. Nejen, že takto vetřelec ještě více splývá s mateřstvím a ženstvím. Svým způsobem reprodukce symbolicky odhazuje muže do koše a fakticky je kastruje. Není divu, že atmosféra komiksu je pro muže značně tíživá.
Optimistický čtenář by mohl vidět poslední naději alespoň v tom, že vetřelci sice muže odmítají, ale stále tu zbývají i lidské ženy, byť jakkoliv ozbrojené a emancipované. Jak hloupé nedorozumění! Pravdou je, že v komiksu Vetřelci se objevuje milostná zápletka, a to dokonce svrchovaně romantická a jímavá. Bohužel jejím strůjcem není muž z masa a kostí, nýbrž výkonný android sestrojený k bezmyšlenkovité ochraně lidstva.
Nekonečných hororových a sci–fi sérií je bezpočet. Ojedinělé postavení série (filmové, komiksové, knižní, herní…) Vetřelci stojí na mnoha prvcích. Máme tu archetypální vraždící monstrum, rafinované prostředí, špičkové režiséry a programátory. Základním prvkem však zůstává především ztotožnění ženy a vetřelce. Vetřelce, jenž se skrývá v matkách a milenkách. Takováto feminita nepotřebuje muže k těžké práci ani k reprodukci druhu. Vystačí si zcela bez nich. Jen těžko si představit větší horor.
Stefan Segi
Mark Verheiden: Vetřelci Omnibus. BB Art/Crew, Praha 2009. 386 stran.