8 důvodů, proč se ani jednou nepodívat na Superstar

Ranní hejt

říkat, že se „píše historie“, hledají „nové hvězdy hudebního nebe“, objevují velké příběhy… No a? Můžeme přeci ušetřit spoustu času a nekazit si vkus. Proč se na Superstar nedívat?

Pivo, brko a srát na to

Recenze

Když se můj spolubydlící odstěhoval do Nuslí, smáli jsme se mu – my, mazánci z Nového Města. Když jsem tam začala jezdit na pravidelné návštěvy za svou kamarádkou, přestala jsem se smát já. Jó, nejbrhůd Nuslí je plný komických postaviček, svérázných životních osudů, neurvalosti, neutěšenosti, omlácených zdí a hlavně nezapomenutelných knajp. A tohle všechno zachycuje knížka Nuselskej punk, jejímž autorem je nuselský antihrdina píšící pod pseudonymem Green Scum.
Pokud na svá rebelská léta vzpomínáte už jen se slzou v oku při čtení zápisků městského strážníka, budete si s Nuselským punkem v ruce připadat jako ve stroji času. Ječivě oranžová barva knihy, obrovský fakáč na přebalu a kapitoly, kde se to pivem a trávou jen hemží, vás rychle vezmou na výlet do minulých let.

Čtenářovy trable při cestování MHD

O MHD do MHD

Odcházím z domu. Peněženku – mám. Mobil – mám. Knížku – mám. Mířím na MHD a už mi to šrotuje v hlavě. Tramvaj, metro nebo autobus? Kde se bude lépe číst? Své trasy rozděluju podle indexu čtibility. Nesednu si? Špatný. Přestup a málo souvislých zastávek za sebou? Špatný. Okružní cesta, která je…

Mlýn na hovna

Lógr vs. Magnesia litera

Básník a snový revolucionář Jan „začarovaná hlava“ Kubíček mě kdysi seznámil s tvůrčí metodou, kterou nazval „mletí hoven“. Jejím cílem je uvolnit lidskou kreativitu, a jak už název napovídá, skládá se především z plácání pátého přes deváté. Aby však z tohoto mletí vzniklo něco smysluplného, musí se takto vzniklý produkt radikálně pročistit, jinak mlýn produkuje přesně to, co do něj vkládáte. Zdá se, že ve své nové knize, ověnčené cenou Magnesia Litera, Petr Stančík druhou část procesu zanedbal.

Všechno, co jste kdy chtěli číst od Bondyho

Recenze

Pokus vydat souborné básnické dílo jednoho z čelných, ne-li vůbec nejčelnějších představitelů české ineditní a posléze i undergroundové scény Egona Bondyho proběhl už v letech 1990–1993 v pražské samizdatové edici Pražská imaginace. V devíti svazcích tehdy vyšlo Básnické dílo Egona Bondyho, k němuž lze ještě přiřadit tři svazky obsahující sbírky z posledních let Bondyho života (Básně…

5 skvělých míst, kam si v Praze zajít na „ALE“

Pivo

Venku je vedro, tak to v práci radši zabalte a jděte na pivo. Jirka Andrs má pro vás pět tipů, kam si zajít v Praze na chutného ejla. A abyste se neztratili, můžete se orientovat podle okolních dominant, které nám nakreslil Dejzy.    BeerGeek – název mluví za vše. Zde najdete…

5 fází, které zažijeme, když zjistíme, že vychází pokračování Milénia

Psychologové se shodli, že fáze, kterými lidé procházejí při tomto zjištění, jsou vždy stejné.   1. Vychází nový díl Milénia.   2. Počkat, nechte si ty fóry. Jsem vzdělanec! Stieg Larsson je mrtvý!   3. To píše nějaký týpek, co psal o fotbalistovi?   4. Ale tak třeba to bude…

10 knížek, které by měl přečíst každý

Asociace učitelů angličtiny NATE mezi svými členy uspořádala hlasování o tom, jakou knížku by si podle nich měl přečíst naprosto každý. Jak to dopadlo?

Antifragilita: Teorie, která spasí literaturu, nebo jenom další módní slovo?

téma

Naše civilizace je změkčilá, a proto spěje do záhuby. Takové sdělení dnes přináší mnoho knih a na trhu si vedou velmi dobře. Většinou stojí na pomezí filozofie, ekonomie, matematiky, zdatné rétoriky a, řekněme si to narovinu, jisté míry šarlatánství. Nassim Nicholas Taleb je jedním z nejvýznamnějších autorů tohoto typu. Jeho předchozí kniha Černé labutě se stala hitem a velmi zajímavá je i jeho novinka Antifragilita: Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu. Jedná se o analytickou i léčebnou teorii všeho. Představím vám nejen její gró, ale pokusím se ji aplikovat na jeden významný obor – literaturu –, abych tak ověřil, zdali je v praxi použitelná.

That’s Ale, brother!

Pivní kultura

Když jsem se před deseti lety poprvé vydal do Anglie na zkušenou, neměl jsem o tamní pivní kultuře žádnou jasnější představu. Vlastně jediné, z čeho jsem rámcově vycházel, byl předpoklad, jenž mi byl celý život důkladně vštěpován: české pivo je nejlepší na světě. Logicky tedy to britské muselo být horší.
Stereotypní představa o nepřekonatelnosti českého piva je natolik zažitá, že se jí stále drží nejenom ti, kdo nikdy nevytáhli z Česka paty, ale i mnozí z Čechů žijících v ostrovním království spoustu let. Přitom naše exportní modely, jež občas v tamních hospodách točí, to rozhodně nepotvrzují – dokážou se ještě udržet v komerčních barech, kde jim nanejvýš konkurují zavedené značky jako australské Foster’s, belgická Stella Artois, dánský Carlsberg, irský Guiness, domácí Carling a Tetley’s či u našinců nepříliš oblíbený John Smith’s. Pokud ale dáte průchod zvědavosti a navštívíte tradiční ostrovní hospodu, začne vám být jasné, že je vše trochu jinak.