Lógr 46

Naše civilizace je změkčilá, a proto spěje do záhuby. Takové sdělení dnes přináší mnoho knih a na trhu si vedou velmi dobře. Většinou stojí na pomezí filozofie, ekonomie, matematiky, zdatné rétoriky a, řekněme si to narovinu, jisté míry šarlatánství. Nassim Nicholas Taleb je jedním z nejvýznamnějších autorů tohoto typu. Jeho předchozí kniha Černé labutě se stala hitem a velmi zajímavá je i jeho novinka Antifragilita: Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu. Jedná se o analytickou i léčebnou teorii všeho. Představím vám nejen její gró, ale pokusím se ji aplikovat na jeden významný obor – literaturu –, abych tak ověřil, zdali je v praxi použitelná.

Když jsem se před deseti lety poprvé vydal do Anglie na zkušenou, neměl jsem o tamní pivní kultuře žádnou jasnější představu. Vlastně jediné, z čeho jsem rámcově vycházel, byl předpoklad, jenž mi byl celý život důkladně vštěpován: české pivo je nejlepší na světě. Logicky tedy to britské muselo být horší.
Stereotypní představa o nepřekonatelnosti českého piva je natolik zažitá, že se jí stále drží nejenom ti, kdo nikdy nevytáhli z Česka paty, ale i mnozí z Čechů žijících v ostrovním království spoustu let. Přitom naše exportní modely, jež občas v tamních hospodách točí, to rozhodně nepotvrzují – dokážou se ještě udržet v komerčních barech, kde jim nanejvýš konkurují zavedené značky jako australské Foster’s, belgická Stella Artois, dánský Carlsberg, irský Guiness, domácí Carling a Tetley’s či u našinců nepříliš oblíbený John Smith’s. Pokud ale dáte průchod zvědavosti a navštívíte tradiční ostrovní hospodu, začne vám být jasné, že je vše trochu jinak.

Skandinávský dům ve spolupráci s kinem Evald pořádá v Praze ve dnech 12.-18. června 2015 přehlídku Filmový Erlend Loe, v rámci které budou promítnuty tři filmy vycházející z tvorby nejvtipnějšího norského spisovatele.

Nekrolog. Odporný žánr. Když je správně napsaný, měli byste mít při čtení na krajíčku a u posledního odstavce si říct: „Jo, to byl frajer!“ Jenže abyste ho mohli napsat, někdo musí umřít. A to je vopruz. I když…

Zajímá vás, jaké u nás mají možnosti v oblasti ocenění, slávy, výher a doživotní adorace čeští spisovatelé? Po rychlém progooglování zjistíte, že podle Portálu české literatury je literárních cen, které mohou psavci dostat, celkem čtrnáct. Když se ale propracujete až k obsáhlé databázi cen na Ústavu pro českou literaturu, začne vám přecházet zrak.

Norský spisovatel a scenárista Erlend Loe se narodil v roce 1969 v Trondheimu. Romány píše od svých čtyřiadvaceti letech a dle vlastních slov ho k tomu nepřivedlo nic mimořádného – prostě prý cítil, že by měl něco napsat. A tak prostě začal. No a právě nenuceností tvorby, postavami rozkošných outsiderů a neodolatelnou směsí ironie a naivismu uhranul čtenáře po celém světě, včetně těch českých.

Všechno na světě někdy skončí a po rovných sedmi stech dílech se na konci loňského roku autor Masaši Kišimoto rozhodl uzavřít oblíbenou mangu o začínajícím nindžovi Narutovi (český překlad vydává nakladatelství CREW).

Dávno minuly doby, kdy se za pořádnou intoušskou literaturu považoval Hemingway, Joyce nebo T. S. Eliot. Dělení na vysoké a nízké umění působí stejně trapně jako zarputilé politické vyčleňování na pravici a levici. I proto jsem se rozhodl věnovat několik svých dní četbě Malého pražského erotikonu od Patrika Hartla. Jedná se o román, který vědomě přináší především zábavu a oddech. Nechce se pouštět do formulace poselství pro budoucí generace. A daří se. Pozice Michala Viewegha, který tuto oblast ovládal po dobu více než deseti let, se otřásla v základech.

Iškariotský? Nebyl to ani Venca, ani Karel. Byl to Jidáš. Příště ale může být v maturitě někdo jiný. Tak se podívejte, koho byste měli znát, pokud nechcete být za ocasy. Ježíš Kristus – Možná byl černý, možná bílý. Zřejmě to nebyla žena. Dlouho jste věřili na to, že vám o Vánocích…

Na fejsině jsem nedávno zahlédla výzvu, která nabádala všechny fanoušky literatury – no, nebudeme si hned ze začátku lhát do kapsy –, nuže všechny sličné fanynky literatury, aby nespaly s nikým, u koho doma nenajdou knížky. Když už jsme začali tou upřímností, nebudu zapírat, že mne tato výzva zaujala. Ale došlo mi, že i vzhledem k mému současnému chování naráží na dvě velká úskalí.