Lógr 46

Kniha jako zavazadlo Bez knihy jsme jako nazí. Než odejdeme z domu, vždycky si s sebou bereme minimálně jednu. Klidně do ruky, bez ní bychom totiž byli nervózní. Cesty MHD bývají dlouhé a kamarádi v téhle online době chodí vždycky pozdě. S knížkou nikdy nebudeme přistiženi in flagranti. Jediná výjimka je, když jedeme…

Synům a dcerám, případně vnukům a vnučkám se může ve chvíli, kdy život jejich je v půli se svou poutí, přihodit, že se musí smířit a vypořádat s odhalením, že se zrodili z bezcitných a nepotrestaných vrahů. Dějiny jsou totiž příliš veliké a složité na to, aby je ovlivňoval někdo jiný než hejno jednotlivců navzájem se požírajících jako mravenci v extázi.

Literární debuty se obvykle svým obsahem výrazně orientují na život svých autorů. Člověku se pochopitelně nejsnáze píše o tom, co sám prožil, o jeho vzpomínkách, zkušenostech, věcech, které viděl nebo aspoň slyšel. Napsat ovšem autobiograficky laděnou prózu, při níž je vám jasné, že její autor měl zřejmě dost pohnutý osud, a přesto jej nevyzdvihuje na úkor literárna, neprosazuje svoje ego a podřídí obsah poměrně komplikované formě, není v našem kontextu zas tolik časté.

Hashtag #LiterarySwag už jsme vám představili. Definuje v podstatě literární subkulturu.
Patříte mezi litouše?

Číst knihy nemusí být jen zábava, pro mnohé z nás se jedná doslova o nit, která prochází každým momentem našeho života. Čtyřiadvacetiletý spisovatel Yahdon Israel se rozhodl vytvořit něco jako subkulturu čtenářů vytvořením #LiterarySwag na sociálních médiích? O co se jedná?

Pardubický básník, prozaik a hráč na klavír Lukáš Vavrečka se pustil na stopu zločinu. Minimálně ve své poslední knize, ve které se ze čtyř povídek rekrutují čtyři oběti. Paradoxní je, že děj v jeho případě neposouvá kupředu přechytralý detektiv, ale poetický vypravěč. Alibi na příští noc není detektivka. Je to…

Rostoucí náklady na výrobu knihy velí jasně: látkovou záložku potkáte dnes v knize vskutku zřídkakdy. Vzrůstá proto počet momentů, kdy čtenář musí řešit životně důležité (v jistém smyslu pubertální) dilema před zavřením knížky – co tam strčím? Sepsal jsem proto deset věcí, které jsem v životě použil jako záložku. A jak to…

Kniha Natálie Kocábové Tohle byl můj pokoj se objevila v širším výběru kandidátů na Ortenovu cenu. Má šanci se dostat do nejužšího výběru, nebo snad dokonce cenu získat? Tohle byl můj pokoj je už její osmá kniha (pátá próza). Ačkoliv se postupně ukazuje, že si odborná veřejnost přestává dalších knih Natálie Kocábové úplně všímat – recenze v podstatě neexistují – a pravděpodobně tak učinili i čtenáři, Kocábová flintu do žita rozhodně nehází a vydává knihy dál.

Mladý, nikoli však začínající autor Miroslav Pech vydal v Nakladatelství Petr Štengl svou už v pořadí čtvrtou knihu s názvem Ohromně vtipná videa. Mladý prozaik ji složil ze tří delších, stylově odlišných povídek.

Mladí spisovatelé, básníci a vůbec pisálkové všeho druhu se už třesou po celém těle a datlují zubama nedočkavostí, jak dopadne letošní klání o Cenu Jiřího Ortena.